Byl podvečer dne 14. července 2024 a u Hotelu pod Šaumburkem se začala sjíždět auta. Z nich začali vystupovat děti a rodiče s kufry a batohy. Ptáte-li se, co to znamenalo, tak odpověď je jednoduchá: zrovna tam totiž začínal pionýrský tábor PS M. Očadlíka Holešov. Pro některé byla tato chvíle těžká, znamenala totiž rozloučení s rodiči. Pro ty, kteří na táboře byly už po několikáté to ale znamenalo setkání s kamarády, s kterými se třeba celý rok neviděli.
Pak jsme se vydali do tábora. Každý rok bylo téma táboru jiné. Loni například bylo indiánské téma, předtím třeba Malý princ, nebo kouzelnická akademie. Letos však bylo téma Stíny divokého západu, proto nás taky hned po příchodu do tábora přivítal tamní šerif a Tornádo Loo a ti nám představili 4 společnosti, do kterých jsme se posléze rozdělili. Letošní tábor byl rekordně naplněn: celkový počet činil 47 dětí! Po rozdělení jsme se ubytovali a šli na večeři do srubu/Saloonu – tam jsme po celých 14 dní jedli či hráli hry, když bylo ošklivé počasí. Večer jsme strávili u slavnostního ohně s táborovými písničkami. Když už jsme si mysleli, že půjdeme spát, zaskočila nás výprava do lesíku nad táborem, kde jsme se seznámili s legendární postavou divokého západu a naším vzorem – byl to Buffalo Bill. U jeho hrobu jsme slíbili, že naše firmy budou na západě prosperovat a že pořádně zbohatneme…
První týden jsme se navzájem ještě seznamovali, museli jsme si rovněž vyřídit tzv. povolení Bílé karty o pobytu ve Lhota City (tak se nazývala naše táborová vesnice), nabatikovat trička do týmových barev, vymyslet pokřik, bunkr, schránku, kam jsme později dostávali vzkazy s úkoly,… Zároveň jsme se již účastnili Dřevorubecké olympiády – to je, jak již název napovídá, soutěž jednotlivců v oblasti dřevařské. Např. sekání na přesnost, řezání na čas nebo třeba závod s kolečkami naplněnými poleny. Čekala nás také výprava do nejbližšího města – do Podrhradní Lhoty. Tam jsme museli kontaktovat šerifa (starostu), udělat dobrý skutek a doplnit zásoby v místním obchůdku. Také jsme hráli hry jako Poznej sílu kolektivu, Sazka anebo Ringo. Po celou dobu tábora bylo možné někoho vyzvat na duel – duely se konaly po večerním nástupu.
Druhá půlka táboru byla také zajímavá. Vyšli jsme si na Kelčský Javorník, každý den byla nějaká vyhláška a každý tým měl speciální tajný úkol, měli jsme spoustu návštěv (sokolník, hvězdář, kovář, westernová kapela…) a spoustu zážitků. Zažili jsme různé hry, které procvičily naše tábornické dovednosti, rýžovali jsme zlato, dělali jsme indiánský bojový tanec a zúčastnili jsme se také Táborové Olympiády. Na závěr tábora nás také čekala Kovbojská maturita – závěrečné zkoušky z kovbojských dovedností, jenž jsme se naučili v průběhu tábora. Poslední den jsme šli na výlet až do muzea v Rajnochovicích. Jmenovalo se to Rajnochovická Lesní Železnice. A když jsme se večer utrmácení vrátili do tábora, čekala nás slavnostní večeře a vyhlášení vítězů celotáborové hry.
Poslední den jsme se balili, rodičům jsme předvedli naše pokřiky a divadelní představení na motivy filmu Limonádový Joe. Na úplný závěr tábora nesmělo chybět sundání vlajky za doporovodu české hymny. Věřím, že jsme si udělali plno nových zážitků a že budeme na tento tábor vzpomínat jen v dobrém.
Chtěl bych moc poděkovat všem dospělákům, kteří se podíleli na přípravě tohoto skvělého tábora. Poděkování si zaslouží všichni vedoucí, kuchařky a další provozní pracovníci tábora.
Nesmím také zapomenout poděkovat všem těm, kteří se podílí na budování tábora a zajištění celého provozu, což není vůbec jednoduché.
Poděkování si zaslouží také rodiče, kteří tábor podporují.Děkuji také všem sponzorů, městu Holešov, Zlínskému kraji a velký dík si zaslouží obec Podhradní Lhota za vstřícnost a spolupráci.
Tak zase za rok tábore, čau.
Michal Koblížek, táborník